Reorganizace tak významné instituce, jakou je policie, vyžaduje systematický postup. Na počátku musí vzniknout analýza dokládající, že reorganizace je vůbec potřebná. Teprve následně může být zpracován návrh organizačního systému, analýza rizik, způsob komunikace a řízení a přesný časový plán. Nedílnou součástí je vytvoření skupiny nezávislých expertů, která by plán reorganizace připomínkovala. Samozřejmostí je pak konzultace takového kroku se státními zástupci, řediteli dotčených elitních útvarů či členy bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny.

Jelikož tento postup nebyl ani z minimální části splněn, můžeme vyloučit, že cílem reorganizace bylo zefektivnění práce elitních útvarů. Z logiky situace lze zcela vyloučit, že by mohl být sledován veřejný zájem. Neexistuje totiž žádná varianta s dobrým úmyslem, pokud vyloučíme, že ministr vnitra a špičky policie jsou hlupáci.

Motivací zlovolné aktivity jsou individuální mocenské a korupční zájmy. Vyhovuje se těm, kteří hodlají zcela zpolitizovat a ovládnout elitní policejní složky a odstranit nepohodlné osoby. Reorganizace policie nás v důsledku může vrátit do divokých 90. let, kdy pod rouškou volné ruky trhu de facto vládly zločinecké skupiny.

Milan Chovanec začal provádět reorganizaci stejně bleskově jako “vystudoval” plzeňská práva. Zatímco svoje podezřelé studium vyřešil tím, že akademický titul nepoužívá, v případě policejní reformy to takto jednoduše nepůjde.

V prvé řadě by se Milan Chovanec společně s policejním prezidentem měli přestat vyhýbat odpovědím na základní otázky spjaté s touto podezřelou reformou. Oba aktéři komunikují minimálně, a když už policejní prezident uspořádal tiskovou konferenci, tak odmítl na jakoukoliv otázku odpovědět. V tom lepším případě se u další konference rozhodl, že odpoví pouze na tři vybrané otázky. Copak se takto provádí reforma, která bude mít klíčový dopad na vyšetřování kriminálních a korupčních zločinů?

Oba pánové nakonec byli donuceni alespoň povrchně reagovat na připomínky Nejvyššího státního zastupitelství. Hned první připomínka namítá, že policejní prezidium doposud nedoručilo žádný ucelený dokument týkající se této reorganizace. Odpověď policejního prezidia byla, že takový dokument zkrátka nemá. Kde jsou tedy analýzy, debaty s odborníky, připomínkování a zapracovávání změn, statistiky atd.? Je jasné, proč byl policejní prezident Tomáš Tuhý viditelně nervózní, když měl tuto reformu představit.

Nadační fond proti korupci z pozice člena Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí navrhl, aby reorganizaci předcházela odborná debata a byla dokončena práce vyšetřovací komise. Hlasování ve vládní radě nakonec skončilo remízou 9:9 (9 pro, 3 proti a 6 se zdrželo). Výsledek bohužel znamená faktickou prohru, protože “zdržení se” je fakticky stejné jako hlasování “proti”. Nepřekvapí, že proti byl Milan Chovanec, dále Jaroslav Vild a Irena Bartoňová Pálková. Z faktického hlediska byli dále “proti”, ačkoliv formálně se zdrželi hlasování: Michal Hašek, Dan Jiránek, Michal Murín, Jiří Dienstbier, Anna Šabatová, Pavel Bělobrádek. Chápu, že například v případě Jiřího Dienstbiera asi zvítězil stranický dres nad morálkou, nicméně jsem velmi nemile překvapen postojem Pavla Bělobrádka nebo Anny Šabatové. Rád bych věřil, že důvodem je naprostá neznalost a ignorace problematiky, i když i neznalost je v takto závažném případě těžko omluvitelná. Anebo šlo o ryze pragmatický a vědomý krok, kterým chtěl předseda lidovců předejít další koaliční krizi, jež by mohla jeho stranu před krajskými volbami poškodit?

Co bylo poslední příčinou této “zlojedské” akce? Byla to kauza Beretta týkající se údajného rozsáhlého obchodování s informacemi z policejních spisů? Anebo se jedná o kauzu Vidkun, která se opět týká některých vlivných policistů a dokonce exministra Ivana Langra? Co když je to kauza podezřelých restitucí v Praze - Hodkovičkách, kde figuruje jméno Ivo Rittiga? Možná se jedná o kauzy Jany Nagyové? Tyto a mnoho dalších kauz vyšetřoval protimafiánský útvar vedený Robertem Šlachtou.

Důvodů bylo určitě více. Špičková práce Roberta Šlachty a jeho týmu byla natolik efektivní, že dokonce “hrozilo” vyčištění státní moci od závažné mocenské a finanční korupce. Zlojedům zřejmě nezbylo již nic jiného a před třemi měsíci se rozhodli jít do velkého rizika. Spustila se blesková utajená reorganizace.

Milan Chovanec tuto špatnost již nemůže jednoduše zachránit jako v případě svého titulu na plzeňských právech. Prošla mu i utajená povolební schůzka u prezidenta republiky, o které další zlojed Michal Hašek - ano, ten který se v našem případě “zdržel” hlasování - lhal v přímém přenosu v interview Daniely Drtinové na podzim 2013 a naprosto se ztrapnil před celým národem. Jeho politická kariéra je u konce.

Věřím, že spravedlnost je klíčová hodnota, nezbytná pro harmonický a hodnotný život náš všech. Je proto důležité, aby se korupční pozadí této kauzy veřejně odhalilo a ti zlojedi, včetně Milana Chovance, kteří tuto podlost zosnovali, byli usvědčeni a skončili za mřížemi. Přejme si, pro dobro a budoucnost naší země, nezávislou policii bez jakýchkoliv korupčních vlivů a tlaků a co nejvíce kvalitních a čestných policistů, jakým je podle mého přesvědčení Robert Šlachta.